Konstrukce řetězového převodu

Řetěz, hřídele a ložiska převodu je nutné dostatečně dimenzovat aby se zabránilo kmitání řetězu.

Řetězová kola je nutno montovat do zákrytu a osy hřídelí musejí být rovnoběžné. U špatně převodu není řetěz namáhán pouze na tah, ale i přídavnou silou ohybovou čímž je snížena jeho životnost. Destičky se vlivem bočních sil třou o boky řetězového kola a nadměrně se vzájemně opotřebovávají a tím může dojít i k přetržení řetězu.

Řetězová kola umístit co nejblíže k ložiskům hřídelí. Tím dojde k zmenšení tlaku v ložiskách a sníží se na minimum kmitání řetězových kol, zaviněné nepřesností ve výrobě.

Pokud je to možné počet zubů malého řetězového kola by neměl být menší než 17 zubů. Při menších počtech zubů se projevuje nadměrné opotřebení řetězu vlivem velkého úhlu, o který se musí otočit kloub řetězu.

U velkého řetězového kola nepřekročit při běžných převodech 120 zubů.

Tažnou větev řetězu je vhodné při konstrukci volit vždy nahoře, aby se zlepšila kinematika řetězu. Pokud je použito u převodu napínacího kola, je nutné použít takové, které má lichý počet zubů.

Pro vysoké obvodové rychlosti je vhodný víceřadý řetěz s malou roztečí.
K dosažení rovnoměrného opotřebení řetězu, pokud to konstrukce dovoluje, je dobré používat malé řetězové kolo s lichým počtem zubů.

Správně řešené převody:

Méně vhodné řešení převodů:

Nevhodně řešené převody:

1. DRUH ZATÍŽENÍ

Při volbě řetězu je třeba vzít v úvahu i způsob namáhání v provozu a denní provozní dobu. V celé řadě zařízení nejsou řetězy vystaveny klidnému tahu, ale jsou namáhány rázy. Jako příklad je možno uvést dieselové motory, válcovací stolice, pístové pumpy, bagry, zdvihadla atd. V tomto případě je třeba zvětšit sílu stanovenou z přenášeného výkonu koeficientem rázu (1,1 až 1,4) podle druhu provozu a teprve tuto sílu pak uvažovat v dalších výpočtech řetězu. Rovněž nepřetržitý provoz zařízení tj. 24 hodin denně zvyšuje nároky na řetěz a dovolená namáhání je třeba dále snížit. Do výpočtu zavádíme tento vliv opět koeficientem (cca 1,2), kterým násobíme přenášenou sílu.

2. PŘEVODOVÝ POMĚR
Převodový poměr nemá být větší nežli 8 až 9 u řetězů s malou roztečí a ne větší nežli 6 až 7 u řetězů s větší roztečí. Ve zvláštních případech mohou být převody provedeny i s větším převodovým poměrem.Tyto převody vyvolávají však následkem častějšího záběhu řetězu s pastorkem snížení životnosti řetězu. Příznivé podmínky jsou u převodů s poměrem i = cca 3 a když počet zubů hnacího kola z1, je volen tak, aby velké hnané kolo mělo počet zubů z2 = 60 až 70. V případě, že velké řetězové kolo má podstatně větší počet zubů nežli 60–70, je životnost řetězu menší, protože i méně vytažený řetěz nemá dokonalý záběr s tak velkým počtem zubů (počet zubů v záběru odpovídá úhlu opásání), což má za následek rovněž neklidný chod řetězu. Takový řetěz musí být vyměněn, je však ještě použitelný v převodech s řetězovými koly o menším počtu zubů.

3. OSOVÁ VZDÁLENOST, DÉLKA ŘETĚZU A ŘEŠENÍ PŘEVODU
Při dané rozteči, daném počtu zubů řetězových kol musí být osová vzdálenost taková, aby délka řetězu představovala celý počet článků. K zamezení použití redukčního článku se dál snažíme o to, aby řetěz měl sudý počet článků. Proto je účelné zjistit nejdříve počet článků řetězu a potom podle zaokrouhleného počtu vypočíst potřebnou osovou vzdálenost.
Maximální přípustná osová vzdálenost pro běžné převody je stonásobek rozteče řetězu.

Pro vyrovnání počátečního prodloužení řetězu při jeho záběru je nutné zajistit osovou přestavitelnost alespoň jednoho s hřídelí řetězových kol. Toto je rovněž nutné ke snížení napětí již opotřebených řetězů.
V případech, kdy z konstrukčních důvodů není možná přestavitelnost hřídelí, musí být do volné větve řetězu zabudována napínací kladka s rozsahem napínání minimálně dvě rozteče.

4. SPRÁVNÁ MONTÁŽ ŘETĚZU
Kloubové řetězy jsou všeobecně spojovány pomocí spojovacích článků. Podle možnosti se používají větve řetězů s lichým počtem článků, čímž dochází k tomu, že jejich začátek a konec je ukončen vnitřním článkem. V tomto případě je možno tyto řetězy spojit spojovacím článkem. Péro spojovacího článku musí být montováno ve směru pohybu řetězu. Řetěz se sudým počtem článků vyžaduje použití lomeného spojovacího článku.

Směr pohybu řetězu:

Při konstrukci řetězového převodu je nutné, aby horní větev řetězu byla tažná a spodní větev volná. Řetěz nemá být nikdy příliš napnutý, ale musí mít malý průvěs. Příliš napnuté řetězy se v provozu zahřívají a vyvolávají neklidný chod a vzniká možnost jejich spadnutí z řetězových kol.

Rovněž je nutno zabránit tomu, aby se montoval nový řetěz na opotřebovaná řetězová kola. Po montáži nového řetězu se doporučuje několikadenní záběh řetězu. Po záběhu se stabilizuje délka řetězu. Maximální
prodloužení řetězu je možné o 2%. Při rychloběžných řetězech jen 1%.

Měření prodloužení řetězu
U řetězu měříme jeho protažení, které nesmí přesáhnout dovolenou mez (+2%), aby se zabránilo nadměrnému opotřebení řetězových kol a to následujícím způsobem:

• řetěz položíme na rovnou podložku a změříme vzdálenost 20 čepů ( roztečí,
• od naměřené hodnoty odečteme tabulkovou hodnotu téhož počtu roztečí,
• rozdíl délek nesmí přesahovat 2% celkové délky téhož počtu článků nového řetězu.

Pro rychlou kontrolu opotřebení je možno použít speciálních kalibrů a měrek. S těmito měrkami je možno určit stupeň opotřebení řetězu přímo na převodu bez nutnosti jeho demontáže.